Plazmové řezačky
Plazmové řezačky jsou invertorové zdroje, které za pomocí plazmy dokáží účinně tavit kovové materiály. Této schopnosti se využívá k dělení (řezání) kovů, případně k jejich děrování nebo drážkování. Plazma vzniká v plazmovém hořáku, kam je přiváděn stlačený plyn - nejčastěji vzduch. Použít lze ale i jiné druhy plynů - např. kyslík, dusík, argon, vodík nebo jejich kombinace. Stlačený plyn je v hořáku ionizován vysokým napětím ze zdroje a tento ionizovaný plyn o velmi vysoké teplotě (plazma) je poté vyfukován ven z hořáku směrem k řezanému materiálu. A protože plazma je vlastně elektrický oblouk, lze s ní řezat všechny elektricky vodivé materiály jako jsou ocel, nerez, hliník, měď, titan apod.
#ShowMore#
Rozsah řezání závisí na výkonu plazmové řezačky - nejslabší zdroje (od 40 A) si snadno poradí s ocelí o tloušťce 12 mm, nejsilnější zdroje (okolo 120 A) zvládnou i ocel o tloušťce až 55 mm. V porovnání s autogenní soupravou přináší plazmové řezačky mnoho výhod: vyšší rychlost řezání, menší tepelné deformace řezaného materiálu, vyšší bezpečnost práce a především nižší provozní náklady - k plazmovému řezání stačí pouze elektřina a externí zdroj stlačeného vzduchu - kompresor. Existují sice řezačky, které mají svůj vlastní (integrovaný) kompresor, ale jejich výkon je malý a je limitován právě výkonem vestavěného kompresoru.